Gyudon, katsudon, kaisendon… Všimli jste si té malé slabiky „don“, která stojí za veškerou pestrostí a rozmanitostí pokrmů „donburi“? V Japonsku skutečně existuje neuvěřitelné množství receptů na donburi, které je ostatně považováno za jeden ze základních pokrmů japonské kuchyně. Co ale donburi přesně označuje?
Co je donburi?
V japonštině označuje „donburi“, někdy zkráceně „don“, v první řadě velkou misku. Tedy jen samotnou nádobu. Někdy se s ním setkáte pod názvem „donburi-mono“, což znamená „věc v misce“. A právě tady to začíná být zajímavé!
Donburi jako pokrm se tedy skládá z bílé rýže doplněné nejrůznějšími druhy masa, od kuřecího po vepřové, ale také tempurou, rybami či dokonce jikrami… Najdete v něm také zeleninu a pošírovaná vejce, vše podušené v omáčce, například s mirinem nebo dashi.
Pozor, nezaměňujte ho s takikomigohan, jehož krásným příkladem je mame gohan. U donburi se rýže vaří zvlášť
Existuje řada variant receptů, které se liší podle ročního období, oblasti původu nebo použitých surovin. Poznáte je podle známé přípony „don“. Některé recepty jsou samozřejmě oblíbenější než jiné, například butadon, katsudon, gyudon či oyakodon… Přesto jde o pokrm, který si můžete upravit po svém. V Japonsku mají tyto osobní variace dokonce vlastní název: „pâsonaru-don“, tedy anglicky „personal-don“!
Zajímavost: Protože donburi není jasně vymezený pojem, „All Japan Donburi Union“ stanovila, že miska na donburi musí mít poloměr větší než 15 centimetrů, výšku pět centimetrů a obsahovat oblohu na rýži. Velmi technické, říkáte si. Nejde však o žádné oficiální a pevně dané pravidlo. I menší miska rýže s nepříliš bohatou oblohou se může považovat za donburi. Právě v tom nakonec spočívá všestrannost tohoto pokrmu!
Odkud donburi pochází?
Původ donburi údajně sahá do období Muromači, datovaného do let 1330 až 1570. Tehdy se mu říkalo „houhan“. Jednalo se o misku rýže pokryté zeleninou a přelité vývarem. V této podobě ještě neobsahovalo maso.
Tehdejší donburi bylo vegetariánským pokrmem podávaným v chrámech. Až o několik století později, od roku 1603 (období Edo), začaly specializované restaurace podávat pokrm, který nazvaly „donburi“. Protože byl vydatný, zahřál na duši a především byl levný, rychle si získal velkou oblibu v tehdejším Tokiu. Tím spíše, že se dal rychle připravit i sníst!
Donburi, jak ho známe dnes, údajně vzniklo na počátku 19. století. Šlo o misku rýže podávanou s grilovaným úhořem a ochucenou sójovou omáčkou (dnes známou jako unadon). V průběhu let se suroviny a oblohy stále více obměňovaly, což dnešnímu donburi dodává jeho jedinečnost a pestrost.
Jak se donburi jí?
Ve většině japonských restaurací se donburi podává s malou polévkou miso a několika dochucovadly, jako jsou nori, sezamová semínka, nakládaný zázvor nebo shichimi togarashi.
Donburi se nechává přikryté pokličkou, jednak aby si pokrm co nejdéle udržel teplo, ale také proto, aby se chutě jednotlivých surovin dobře propojily. Japonci donburi tradičně jedí hůlkami, u některých receptů však není vyloučeno ani použití polévkové lžíce.
Jaký je rozdíl mezi donburi a bibimbapem?
Ačkoli jde v obou případech o misky rýže s dalšími surovinami, donburi a bibimbap je třeba rozlišovat. Především bibimbap pochází z Koreje, zatímco donburi z Japonska. Korejská verze se navíc podává s gochujangem, fermentovanou pastou z červených chilli papriček, a dno misky pokrývá vrstva vařené rýže.
Možná namítnete, že se to hodně podobá také poke bowl. Vedle. To je havajský pokrm původně založený na syrových rybách. Podává se studený, zatímco jeho japonský protějšek se servíruje teplý.
Jaké druhy donburi existují?
Jak jsem již stručně zmínil, existuje několik druhů donburi, z nichž některé jsou oblíbenější než jiné.
Patří mezi ně oyakodon s kuřecím masem a vejci, ochucený dashi, jeho příbuzný tanindon s vejci a hovězím masem, tokashi butadon s grilovaným vepřovým, katsudon s obalovanou a smaženou vepřovou kotletou tonkatsu, ale také gyudon s plátky hovězího, unagidon s grilovaným úhořem, kaisendon podávaný za studena se sashimi, tendon s tempurou, magurodon s marinovaným syrovým tuňákem posypaným nori, soboro don s mletým masem… Tento výčet zdaleka není úplný, každý si přijde na své.
Navíc jde o pokrm, který si velmi snadno připravíte doma. Pokud máte zbytky masa a trochu zeleniny (cibuli, houby, mrkev…), stačí už jen připravit rýži a vybrat omáčku, s níž možná vytvoříte svůj vlastní „pâsonaru-don“!
Pokud chcete zůstat u japonské kuchyně, mezi nepostradatelné základy omáček patří sójová omáčka, mirin a dashi. Co se týče druhu rýže, do donburi se nejčastěji používá japonica, protože je lepivá a lehce nasládlá.
