Hiyashi chuka, studený ramen

Recept na studený ramen plný barev pro všechny milovníky, kteří si ho chtějí dopřát i v létě, aniž by se přehřáli!

Každý rok řešíme stejnou otázku. Co jen v tomhle horku připravit? Nemáme moc hlad, nechceme nic těžkého ani příliš vydatného… Je to zkrátka pořádný hlavolam.

V Japonsku by vám v létě na zahnání tropického vedra naservírovali hiyashi chuka. Je osvěžující, poslouží jako plnohodnotné jídlo, zasytí, aniž by zatížilo žaludek, a upřímně, jeho příprava je opravdu jednoduchá. Zkrátka, ramen není jen na pošmourné dny… Je na celý rok! 

Co je hiyashi chuka?

Pokud jste zvyklí na ramen, hiyashi chuka vás možná trochu překvapí. Dobrá zpráva: překvapí i vaše hosty! Když jste zvyklí na horký ramen, který příjemně zahřeje, a najednou před vámi stojí studený a mnohem barevnější ramen, jen tak na něj nezapomenete.  

„Hiyashi chuka“ doslova označuje studenou kuchyni po čínsku. Ve skutečnosti se ale tento název vztahuje k oblíbenému japonskému letnímu jídlu ze studených nudlí ramen s nejrůznějšími oblohami, například omeletou, okurkou, rajčaty, šunkou, surimi a někdy krabím masem místo kamaboko.

Někdo si s oblohou vyhraje ještě víc a přidá chashu, tofu, mizunu, hlávkový salát, nori… Tuto pestrou směs doplňuje zálivka ze sójové omáčky a rýžového octa, která podtrhuje sladké, slané, oříškové a nakyslé chutě hiyashi chuka.

Za zmínku stojí i další přednost: na tomto jídle nás baví nejen osvěžující, jemné a vláčné nudle ramen, ale také křupavá zelenina nakrájená na tenké nudličky. Tomu se těžko odolává!

Odkud pochází hiyashi chuka? 

Pustit se do této otázky je vždy trochu ošemetné. Pochází hiyashi chuka z Japonska, nebo z Číny? Existuje hned několik teorií. Podle některých se toto jídlo poprvé podávalo na prahu druhé světové války, v roce 1937, v čínské restauraci v japonském městě Sendai. To nám v tom skoro dělá ještě větší zmatek.

Tehdejší čínské restaurace zřejmě nenabízely jídelní lístek přizpůsobený japonskému létu. Majitel restaurace proto údajně vymyslel první verzi hiyashi chuka, které se říkalo „ryan ban men“.

Podávalo se s chladnou sladkokyselou polévkou ze sójové omáčky a octa. V obloze byly stejně jako dnes okurky a rajčata, přidávalo se ale i zelí a mrkev. 

Podle jiné teorie vzniklo hiyashi chuka nejprve v jedné tokijské restauraci. I tady měl recept spatřit světlo světa ve třicátých letech, kolem roku 1933, a inspirací mu měly být proslulé čínské ryan ban men a japonské zaru soba.

Ať už je to jakkoli, uspořádání oblohy na talíři se dnes stalo typickým znakem tohoto receptu. Pro zajímavost: právě toto aranžování zeleniny do tvaru hory na talíři prý do značné míry inspirovala hora Fudži!

Jak vidíte, hiyashi chuka je zkrátka spojením japonského kuchařského umění s čínským, k naší velké radosti!

Hlavní suroviny na hiyashi chuka

Nudle ramen: jsou úplně stejné jako ty, které používáte na horký ramen. Navíc patří k těm, na které v obchodech narazíte nejčastěji… To se hodí! Snadno je poznáte; většinou se prodávají sušené v blocích a mají nažloutlou barvu. Projděte si mého průvodce asijskými nudlemi a v jednotlivých druzích už budete mít jasno!

Vejce: v japonské kuchyni jsou všudypřítomná. Stačí se podívat na tamago sando, omurice nebo tamagoyaki. Připomeňme si, že i tradiční japonský ramen obsahuje vejce, proslulá ajitsuke tamago!

Na hiyashi chuka z nich připravíme omeletu, kterou pak nakrájíme na proužky. Je to jinak, ale hlavně moc dobré, takže to funguje stejně skvěle!

Okurky a rajčata: tyto suroviny se výborně hodí do studených jídel, jako je toto. Dodávají svěžest a křupavost, což by u horkého ramenu nemuselo být možné. A koneckonců jsou to přesně ty suroviny, které v létě připravujeme na všechny způsoby!

Benishoga: i když je v tomto receptu volitelné, zvídavé kuchaře má rozhodně čím zaujmout. Jde o druh tsukemono z nakrájeného zázvoru, který získává červenou barvu díky listům červeného shiso a nakládá se do meruňkového octa (umezu).

Světlá sójová omáčka: zálivka je nesmírně důležitá, protože tak trochu nahrazuje vývar, který používáme v horkém ramenu. Všechny složky tedy propojuje.

Světlá sójová omáčka je nepostradatelná, zejména u ramenu, a je právě tak slaná, aby vyvážila sladké chutě zálivky. Kdo chce jídlu dodat vietnamský nádech, používá místo ní nuoc mam. 

Rýžový ocet: dodává zálivce nakyslý tón, který zajistí dokonalou rovnováhu mezi sladkou, slanou a pikantní chutí. Tady doporučuji spíše bílý rýžový ocet než černý rýžový ocet. Ten se do zálivek a omáček hodí méně, využijete ho spíš k dim sum. 

Sezamový olej: i když má spíše neutrální chuť, zálivku nenápadně zjemní a dodá jí oříškový tón. Se sezamovými semínky tvoří skvělou dvojici. 

Tipy, aby se hiyashi chuka povedlo

Jediným „omezením“ je nutnost nechat všechny suroviny pořádně vychladnout. To totiž může chvíli trvat. Příprava hiyashi chuka je vlastně hlavně otázkou organizace. Doporučuji proto začít omeletou a zálivkou, které je potřeba dát vychladit do lednice.

I nakrájení omelety může zabrat trochu času. Ale žádný strach, není to vůbec těžké. Zatímco bude vše chladnout, můžete se pustit do zeleniny.

I zeleninu pak uchovávejte v chladu, výsledek bude o to lepší. Nudle stačí po uvaření propláchnout studenou vodou.