Pravé daifuku mochi

Bílá, vláčná a poprášená kulička mochi plněná sladkou pastou z červených fazolí : shiro daifuku z japonských cukráren v domácím provedení.

Znáte ten odpolední hlad, kdy máte chuť na něco sladkého, ale na dort to ještě není. Daifuku přijde právě vhod : malá bílá kulička, ještě poprášená škrobem, která se pod prsty poddává.

První sousto se táhne, je jemné a vláčné, a pak se dostanete k pastě z červených fazolí, hutné a rozplývající se na jazyku. Vezmete si jedno na ochutnání a druhé na sebe nenechá dlouho čekat.

Co je daifuku ?

Daifuku patří mezi wagashi, tradiční cukrovinky japonské kuchyně, stejně jako mitarashi dango. Tvoří ho obal z mochi, vláčného a pružného těsta z lepkavé rýže, který uzavírá náplň. Shiro daifuku, „ bílé daifuku “, je základní neochucená varianta plněná anko, sladkou pastou z fazolí azuki. Jí se při pokojové teplotě, na rozdíl od zmrzlinového mochi plněného zmrzlinou.

Daifuku se píše 大福 a znamená „ velké štěstí “. Název má své obměny : ichigo daifuku ukrývá vedle anko celou jahodu, mame daifuku má fazole vmíchané do obalu.

Sladkost z období Edo

Daifuku se rozšířilo v období Edo (1603-1867) jako oblíbená svačinka. Jeho předchůdce, uzura mochi neboli „ křepelčí mochi “, vděčil za svůj název oválnému a baculatému tvaru. Tyto první varianty byly větší než dnešní daifuku a plnily se slanými červenými fazolemi.

Tehdy se mu říkalo harabuto mochi, „ mochi s velkým břichem “, svačinka, která pořádně zasytila. Jak se zmenšovalo a sládlo, získalo název daifuku, psaný znaky označujícími štěstí.

Tradiční mochi se připravuje tlučením : lepkavá rýže uvařená v páře se v hmoždíři roztlouká dřevěnou palicí, dokud nevznikne hladké těsto. Doma se bez tohoto postupu obejdete díky mochiko, mouce z lepkavé rýže.

Hlavní suroviny na daifuku

Na obal stačí tři suroviny : mochiko, voda a cukr. Mochiko je nezbytné, z obyčejné rýžové mouky takto tažné těsto nevznikne. Lepkavá rýže navzdory svému názvu neobsahuje lepek : název popisuje její lepivou konzistenci po uvaření. Mochiko seženete v obchodech s asijskými potravinami, zejména s těmi japonskými.

Cukr je stejně důležitý jako mouka. Když ho do horkého mochi zapracujete ve třech dávkách, udrží obal vláčný a měkký mnohem déle. Množství se může zdát velkorysé, ale pokud ho snížíte, daifuku ztvrdne rychleji.

Anko na náplň si můžete připravit doma nebo koupit v obchodě s japonskými potravinami. Je to stejná pasta, jaká se používá do dorayaki, buď hladká, zvaná koshian, nebo s kousky fazolí, zvaná tsubuan. Při tvarování brání lepení mochi na ruce bramborový škrob, katakuriko. Bez problémů ho nahradí kukuřičný škrob.

Na co si dát pozor, aby daifuku zůstalo vláčné

O všem se rozhoduje v rendlíku. Každá třetina cukru se musí zcela rozpustit, než přidáte další, na středním až mírném ohni a bez připálení těsta. Mochi se pak tvaruje ještě teplé na plechu bohatě vysypaném moukou a každé daifuku se nechává odpočívat spojem dolů.

Daifuku chutná nejlépe v den přípravy, při pokojové teplotě, s čajem matcha nebo jiným zeleným čajem. V lednici škrob v mochi tuhne a obal tvrdne. Pokud si chcete daifuku uchovat déle, zabalte je jednotlivě a zamrazte.