Mitarashi dango, malá japonská sladkost, které se nedá odolat
S návratem prvních slunečních paprsků je to oblíbená svačinka Japonců, a není divu: tyto rýžové kuličky přelité sladkou sójovou omáčkou překvapí svou vláčnou konzistencí i chutí. Takhle se dá jaro krásně přivítat, a začít můžete rovnou na talíři!
Co jsou mitarashi dango?
Ti, kteří je už někdy viděli, nebo ještě lépe ochutnali, mají jasno: dobře připravené mitarashi dango (みたらし団子) stojí za to. Zvlášť teď, když se pomalu začínají hlásit první teplé dny. Snadno se zařadí vedle dorayaki, mango sticky rice a hotteok mezi nejoblíbenější a nejznámější asijské dezerty na světě
Mezi knedlíčky patří mitarashi dango k těm, které si vychutnáte jen tak, bez okolků, i když zrovna nemáte hlad. V tradiční japonské kuchyni jde o malé sladké rýžové kuličky napíchnuté na bambusové špejli a potažené sladkou polevou ze sójové omáčky. Na jedné špejli bývají zpravidla tři až pět kuliček, nejčastěji jich ale napočítáte pět.
Sójová omáčka vás možná zpočátku trochu odradí, ale věřte mi, vůbec tu nepůsobí nepatřičně. Každé sousto je vláčné, rozplývá se na jazyku a není přeslazené. Navíc se dango dají poměrně snadno připravit doma.
Odkud pocházejí mitarashi dango?
Víme, že dango jsou v Japonsku velmi oblíbené už stovky let. První zmínka o nich se údajně objevuje v básni z období Heian (794-1185). V období Džómon se připravovaly z ořechů rozemletých na prášek a smíchaných s vroucí rýží. O několik staletí později se začaly napichovat na špejle. Často se jedly při určitých slavnostech.
Název „mitarashi dango“ prý souvisí se slavností Mitarashi matsuri ve svatyni Šimogamo v Kjótu.
Malá odbočka: výraz „Mitarashi“ ve skutečnosti označuje malé vodní nádrže podobné kašnám, které sloužily k rituálnímu očistnému omývání a nacházely se u vstupů do některých tehdejších chrámů. Zúčastnění věřící tehdy připravovali „dango“ jako obětinu chrámovým božstvům.
Dango se zřejmě připravovaly pouze z rýžové mouky a vody. Chystalo se asi deset bambusových špejlí, na každé pět dango, které se rozložily do vějíře.
A proč vlastně pět dango? To se přesně neví. Podle některých to odkazuje na návštěvu císaře Go-Daiga ve svatyni v období Kamakura, při níž prý spatřil čtyři bubliny tvořící se na hladině jezírka Mitarashi, ze kterého nabíral vodu. Jiní zmiňují teorii, podle níž měly dango, tehdy prodávané jako místní specialita, představovat lidské tělo.
První, větší kulička by tak představovala hlavu a ostatní ruce a nohy. Jisté je, že kjótští pouliční prodejci později začali tuto drobnou sladkost prodávat jako svačinku, což přispělo k rostoucí oblibě dango.
Často také doprovázejí japonské kulturní akce. Dnes už naštěstí existují vylepšené podoby mitarashi dango. Některé se obalují v cukru nebo sójové omáčce a mají různé příchutě, například zeleného čaje či sakury.
Hlavní suroviny na mitarashi dango
Joshinko: Obyčejná mouka z japonské krátkozrnné rýže, která se poměrně často používá při přípravě sladkostí.
Shiratamako: Také rýžová mouka, tentokrát z lepkavé rýže, která se používá například k přípravě mochi. Pozor, tyto dvě mouky se nepoužívají stejně a nedosáhnete s nimi stejného výsledku.
Světlá sójová omáčka: Je řidší než tmavá a obsahuje méně soli, proto se považuje za vhodnější na polevu pro mitarashi dango. Má jemnější, sladší chuť.
Mirin: Podobně jako světlá sójová omáčka je mirin sladký a bohatý na umami.
Tipy, aby se mitarashi dango povedly
Jak jste si všimli, v tomto receptu se používají specifické druhy mouky. Protože každá mouka má jiné vlastnosti, doporučuji přilévat do ní vodu postupně, abyste při hnětení získali pevné těsto, které se ale nedrolí.
Možná ani nespotřebujete celé množství vody. Pamatujte, že pokud je těsto příliš měkké, kuličky nebudou při vaření dobře držet tvar.
Doporučuji také podávat hned po dokončení. Mitarashi dango je totiž nejlepší servírovat rychle, dokud jsou kuličky měkké a sójová poleva ještě teplá.
Pokud budete čekat příliš dlouho, dango začnou tvrdnout a už si na nich tolik nepochutnáte.
Ingredience
Na kuličky
- 100 g mouky joshinko japonská rýžová mouka
- 100 g mouky shiratamako mouka z lepkavé rýže
- 150 ml vroucí vody
Na sladkou sójovou polevu
- 4 lžíce cukru
- 2 lžíce mirinu
- 2 lžíce světlé sójové omáčky
- 150 ml vody
- 2 lžíce bramborového škrobu
Postup
- Namočte bambusové špejle do vody
- V míse smíchejte joshinko a shiratamako
- Postupně přilévejte vroucí vodu
- Jakmile se mouka začne spojovat a tvořit hrudky, přestaňte přilévat vodu a vypracujte hladké těsto.
- Z těsta vytvarujte kouli a rozdělte ji na stejné dílky (podle požadovaného počtu kuliček)
- Z každého dílku vytvarujte hladkou kuličku.
- Připravte si mísu s ledovou vodou.
- Kuličky vařte ve velkém hrnci s vroucí vodou, vkládejte je opatrně a občas je promíchejte hůlkami, aby si zachovaly kulatý tvar.
- Uvařené kuličky vyplavou na hladinu. Poté je vařte ještě dvě minuty a přendejte je do ledové vody.
- Vychladlé kuličky nechte okapat a přendejte je na navlhčený tác (díky tomu se nepřilepí)
- Na každou špejli napíchněte tři kuličky.
Na polevu
- Do studeného rendlíku dejte cukr, mirin, sójovou omáčku, vodu a škrob.
- Promíchejte dohladka.
- Za stálého míchání zahřívejte do zhoustnutí a poté odstavte z ohně.
Podávání
- Kuličky přelijte polevou a ihned podávejte.
Poznámky
Nutriční hodnoty
Kulinářské zdroje
Recept je kompletně převzatý z anglicky psaného blogu „Just One Cookbook“. Tentokrát nebyly potřeba téměř žádné úpravy, výsledek byl vynikající hned napoprvé. Zkusil jsem polevu zahustit pomocí kuzu (tedy opravdu velmi tradičně, protože brambory nepocházejí z Japonska), ale oproti bramborovému škrobu byl rozdíl nepatrný. Pokud kuzu máte, použijte ho, ale jen kvůli tomuto receptu ho kupovat nemusíte.
