Co je taro?
Taro je podzemní zelenina pocházející z vytrvalé rostliny s vědeckým názvem Colocasia esculenta. Kořen této rostliny ve skutečnosti není kořenem, ale stonkovou hlízou – jakýmsi zduřelým podzemním stonkem obklopeným šupinami.
Tato válcovitá nebo kulovitá hlíza má hnědou, chlupatou slupku a vyrůstají z ní velké zelené listy srdčitého, někdy šípovitého tvaru. Obě tyto části rostliny jsou sice jedovaté, ale po důkladné tepelné úpravě jsou jedlé.
Existují dva hlavní druhy tara: Eddo (nebo Eddoe) a Dachine (nebo Dasheen).
Eddo zahrnuje tara s malými hlízami (od 150 do 300 gramů), která mají bílou, suchou dužinu a zemitou, lehce nakyslou chuť.
Dachine označuje tara s velkými hlízami (od 1 do 2 kilogramů), která mají měkkou bílou dužinu s fialovým žilkováním a nasládlou chuť podobnou lískovým oříškům.
V Jižní Americe se vyskytuje také taro Malanga, které se podobá prvnímu druhu, ale má delší hlízu, oříškovou chuť a křupavější dužinu různých barev (bílou, žlutou, růžovou nebo nafialovělou).
Původ tara
Taro pravděpodobně pochází z jihovýchodní Asie. Údajně patří mezi nejstarší pěstované potravinářské plodiny na světě: jeho semena byla nalezena na kamenných nástrojích starých 28000 až 20000 let na Šalomounových ostrovech. Dnes lze taro pěstovat v tropických oblastech Asie, Afriky, Oceánie a Karibiku.
Na Havaji je tato zelenina považována za posvátného předka místních obyvatel, protože před více než 500 lety zachránila život Polynésanům, kteří se přistěhovali na tento ostrov, kde tehdy rostlo jen málo jedlých rostlin.
Jak se taro pěstuje?
K pěstování tara lze použít semena nebo odnože vyrůstající z hlíz. V praxi se oddělí mladé výhonky, které vyrůstají z centrální hlízy, a poté se zasadí. Z těchto výhonků postupně vyrostou nové rostliny tara, které zase dají vzniknout dalším rostlinám.
Taru se obzvlášť dobře daří ve vlhkých oblastech. S využitím zavlažovacího systému ho však lze pěstovat i v sušších oblastech.
Je však třeba poznamenat, že kvalita tara pěstovaného v těchto podmínkách se nemůže rovnat kvalitě tara z vlhkých oblastí. V suchých oblastech totiž taro obvykle roste pomaleji a má sušší konzistenci. Naproti tomu taro, které rostlo ve vlhkém prostředí, má měkčí a lepivější konzistenci.
Jak taro bezpečně připravovat a vařit?
Připomínáme, že syrové hlízy tara jsou jedovaté a velmi nebezpečné. Obsahují šťavelan vápenatý, který při dotyku způsobuje podráždění pokožky a při požití pálení, bolest a otoky v ústech a krku. Při přípravě před vařením proto buďte opatrní.
Při loupání slupky tara byste měli používat kuchyňské rukavice. Poté taro ponořte do studené vody a omyjte ho, abyste odstranili všechny nečistoty. Následně ho můžete tepelně upravit podle svého přání.
Hlízy tara lze připravovat různými způsoby: vařením ve vodě, v páře, dušením, smažením, grilováním atd.
Pamatujte, že tato kořenová zelenina potřebuje delší dobu, aby byla zcela uvařená a měkká. Pokud ji například chcete vařit ve vodě nebo v páře, budete potřebovat 20 až 30 minut. Stejně tak pokud chcete konzumovat listy tara, měli byste je před jídlem vařit 45 minut a v polovině vaření vyměnit vodu.
Taro v asijské kuchyni
V Asii se taro používá k přípravě mnoha lahodných pokrmů.
Nejoblíbenější jsou polévky z tara: hlízy se nakrájejí na plátky nebo kostičky a vaří se s masem a další zeleninou. Recepty se v jednotlivých zemích liší. Ve vietnamské kuchyni najdete polévku z tara s krevetami a polévku z tara s vodním špenátem a kachnou.
V japonské kuchyni se taro připravuje s houbami a pastou miso. V korejské kuchyni se polévka z tara toran guk připravuje s hovězím masem a sušenými rybami.
Taro lze také dusit. V Indii se dusí s kari. V Japonsku je známé satoimo no nimono, taro dušené se základními místními dochucovadly, jako jsou dashi, saké, sójová omáčka, mirin a trocha cukru.
V kantonské a čínské kuchyni se taro po uvaření v páře rozmačká na pastu podobně jako u nás bramborová kaše a jí se jako příloha nebo se používá k přípravě dalších slaných či sladkých pokrmů. Pasta se například smíchá s ochuceným mletým vepřovým masem a připravují se z ní velmi křupavé knedlíčky z tara (wuhgok neboli taro dumpling puff) smažené na pánvi, nebo se smíchá s moukou z lepkavé rýže a připravuje se z ní smažený tarový koláč podávaný s vepřovým masem, houbami a klobásami.
A konečně sladká pasta z tara může sloužit jako náplň do měsíčních koláčků, sladkých bochánků vařených v páře nebo Banh cam. Lze z ní také vytvarovat malé perličky a uvařit je v oslazené vodě, čímž vznikne osvěžující letní dezert. A pokud jste fanoušky bubble tea, musíte ochutnat bubble tea s tarem!
Kde koupit taro?
V obchodech s potravinami je taro obvykle k dostání v podobě celých nebo nakrájených hlíz. Při nákupu je důležité ověřit jeho kvalitu podle barvy dužiny. Pokud si všimnete hnědého žilkování, může to znamenat, že je taro zkažené.
Výběr druhu tara závisí také na zamýšleném použití. Pro sladké pokrmy se doporučuje taro Dachine díky jeho výrazné chuti. Pokud plánujete připravovat chipsy nebo jiné recepty vyžadující sušší konzistenci, bude lepší volbou Eddo nebo Malanga. Do polévek či dušených pokrmů lze použít jakoukoli odrůdu tara podle toho, jaké konzistenci a chuti dáváte přednost.
Jak taro skladovat?
Celé hlízy tara je nejlepší uchovávat na chladném a suchém místě. Neskladujte je v lednici, protože vlhkost může způsobit jejich rychlé změknutí a zkažení. Oloupané nebo nakrájené hlízy tara lze naopak uchovávat ve vzduchotěsné nádobě v lednici.
Doporučuje se spotřebovat je do 3 až 4 dnů od přípravy.
