Hanoj byla založena v roce 1010, kdy císař Ly Thai To přestěhoval svůj dvůr na břeh Rudé řeky: o tisíc let později tu stojí konfuciánský chrám z roku 1070 patnáct minut chůze od francouzské koloniální opery dokončené v roce 1911.
Co vidět v Hanoji? Tady je mých 18 míst, včetně vstupného, pravidel oblékání, nejlepší doby k návštěvě a podvodů, kterým se vyhnout. Většinou mi stačily pohodlné boty a odhodlání přecházet rušné ulice, bez auta i turistického autobusu.
- 1. Ztratit se ve 36 ulicích Staré čtvrti
- 2. Prohlédnout si nástěnné malby v ulici Phùng Hưng a katedrálu svatého Josefa
- 3. Procházet se víkendovými pěšími ulicemi kolem jezera Hoàn Kiếm
- 4. Vidět jezero Hoàn Kiếm za úsvitu
- 5. Přejít most Thê Húc k chrámu Ngọc Sơn
- 6. Prohlédnout si 82 stél v Chrámu literatury
- 7. Projít Ho Či Minovým mauzoleem na náměstí Ba Đình
- 8. Prohlédnout si dům na kůlech a Pagodu na jednom sloupu
- 9. Podívat se na Západní jezero od pagody Trấn Quốc
- 10. Navštívit věznici Hoa Lo, „Hanojský Hilton“
- 11. Prohlédnout si Hanojskou operu ve Francouzské čtvrti
- 12. Dát si espresso v hotelu Sofitel Legend Metropole
- 13. Projít se od opery na zmrzlinu Tràng Tiền
- 14. Navštívit Vietnamské etnologické muzeum
- 15. Přejít most Long Biên při západu slunce
- 16. Prohlédnout si vrak B-52 v jezeře Hữu Tiệp
- 17. Prohlédnout si bronzovou sochu Trấn Vũ v chrámu Quán Thánh
- 18. Projít si tržnici Đồng Xuân
- Kdy vyrazit?
- Moji další průvodci Hanojí
1. Ztratit se ve 36 ulicích Staré čtvrti
Stará čtvrť (Phố Cổ) je kolébkou Hanoje. Jejích 36 ulic bylo ve 13. století uspořádáno podle cechů, jedna ulice pro každé řemeslo: Hàng Gai pro hedvábí, Hàng Bạc pro stříbro, Hàng Mã pro papírové a obřadní předměty. Většina dnes žije z cestovního ruchu, ale v Hàng Gai se stále prodává hedvábí a šije na míru, zatímco v Hàng Bạc najdeš kromě zlatnických výrobků i šperky. Schválně jsem se ztratil v uličkách zvaných „ngõ“, které vedou k nečekaným krytým tržnicím, rodinným dílnám a malým buddhistickým svatyním, jež na mapách nenajdeš.
Přecházení ulic opravdu nahání strach: semaforů je velmi málo a motorek desetkrát víc než aut. Moje technika: jít rovnoměrným tempem, nezastavovat se ani nedělat prudké pohyby. Motorky mě objížděly jako voda obtékající kámen. Neběhej, nezůstávej strnule stát a nesnaž se navázat oční kontakt s řidiči: přizpůsobí se.
Pokud máš obavy, vydej se za místním, který právě přechází, a zůstaň po jeho boku směrem k přijíždějícím vozidlům, s lehce zvednutou rukou. Okraj vozovky bývá schůdnější než chodník zaplněný zaparkovanými motorkami, plastovými stoličkami a pouličními prodejci.
2. Prohlédnout si nástěnné malby v ulici Phùng Hưng a katedrálu svatého Josefa
Na západním okraji Staré čtvrti zdobí v ulici Phùng Hưng oblouky starého železničního viaduktu nástěnné malby s výjevy dávné Hanoje: pouliční prodejci, cyklorikši a někdejší tramvajová síť. Udělal jsem si tu zastávku na focení, daleko od davů na hlavních nákupních ulicích.
Nedaleká katedrála svatého Josefa (1886), inspirovaná pařížskou Notre-Dame, má novogotickou fasádu zčernalou tropickým počasím, která působí mnohem starší než jejích 140 let. Okolní ulice Nhà Thờ a Lý Quốc Sư jsou podle mě nejlepším místem ve Staré čtvrti k posezení na zahrádce: dal jsem si tu trà chanh (ledový čaj s limetkou) a pozoroval večerní davy.
3. Procházet se víkendovými pěšími ulicemi kolem jezera Hoàn Kiếm
Od pátku do nedělního večera se ulice kolem jezera Hoàn Kiếm mění v pěší zónu a podle mě je to nejlepší chvíle pro návštěvu Staré čtvrti: motorky vystřídají rodiny, pouliční umělci, tradiční hry (přetahování lanem, bambusový tanec), děti v malých elektrických autíčkách a K-popové coververze na improvizovaných pódiích. Na nočním trhu se prodávají hlavně levné suvenýry a oblečení; šel jsem tam kvůli atmosféře, a pokud tvůj pobyt zahrnuje víkend, tyhle večery si nenech ujít.
Pokud jde o násilnou kriminalitu, je čtvrť mimořádně bezpečná, ale drobné podvody jsou tu na denním pořádku. Ženy s košíky na vahadle ti položí svůj náklad na ramena kvůli „fotce“ a pak požadují 500 000 VND (asi 18 €); čistič bot ti na zahrádce sáhne na boty, bez vyzvání je vyčistí nebo slepí a pak si řekne o přemrštěnou částku. U cyklorikši si cenu domluv písemně ještě před nástupem: „nedorozumění“ v počtu nul je osvědčená klasika. Stačí pevné a zdvořilé „ne“. Běžné podvody podrobně popisuji ve svém průvodci přípravou cesty do Hanoje.
4. Vidět jezero Hoàn Kiếm za úsvitu
Jezero Hoàn Kiếm mezi Starou čtvrtí na severu a Francouzskou čtvrtí na jihu je geografickým i citovým středem Hanoje. Jeho název „jezero navráceného meče“ pochází z legendy o císaři Lê Lợi: zlatá želva mu v 15. století předala kouzelný meč, aby odrazil čínské nájezdníky, a on jí jej pak vrátil ve vodách jezera. Na malém ostrůvku uprostřed stojí kamenná Želví věž.
Vyrazil jsem sem brzy ráno, mezi 5:30 a 6:30, což je nejlepší doba: stovky místních na břehu cvičí tai-či, jógu smíchu, hrají badminton a tančí ve skupinách, v měkkém světle a svěžím vzduchu, ještě než přijdou dotěrní prodejci. Je to moje nejoblíbenější chvíle v Hanoji. Po západu slunce se most Thê Húc a Želví věž rozsvítí a během víkendových večerů bez dopravy vytvářejí působivé odrazy na hladině.
5. Přejít most Thê Húc k chrámu Ngọc Sơn
Chrám Ngọc Sơn (chrám Nefritové hory) stojí na ostrůvku na severním konci jezera Hoàn Kiếm. Došel jsem k němu po mostě Thê Húc, červeně lakovaném dřevěném mostě ze všech hanojských pohlednic. Chrám je skromný, návštěva mi zabrala asi třicet minut a hlavním exponátem je preparovaná obří želva s měkkým krunýřem, spojená s legendou o meči. Vstupné stojí 30 000 VND (asi 1,10 €).
Ramena i kolena musí být zakrytá: strážci to kontrolují a v tílku nebo krátkých šortkách tě bez výjimky odmítnou. Někdy půjčují sarongy, ale lehký šátek v batohu je jistější. Přijď v 8:00 při otevření nebo pozdě odpoledne, mimo dobu příjezdu turistických autobusů.
Pokud si máš v Hanoji vybrat jediný chrám, vyraz do Chrámu literatury, který mi na hodinovou návštěvu připadá mnohem velkolepější a bohatší na historii. Ngọc Sơn má praktickou polohu u jezera a zaslouží si krátkou zastávku během procházky Starou čtvrtí.
6. Prohlédnout si 82 stél v Chrámu literatury
Chrám literatury (Văn Miếu) je nejvýznamnější historickou památkou Hanoje: konfuciánský chrám z roku 1070, postavený za císaře Lý Thánh Tông, v němž už v roce 1076 otevřela první vietnamská univerzita, Císařská akademie (Quốc Tử Giám). Téměř sedm století tu učenci skládali císařské zkoušky, z nichž vycházeli mandaríni, v meritokratickém systému připomínajícím výběrové zkoušky do francouzské státní správy.
Pět nádvoří obehnaných zdmi následuje jedno za druhým, každé posvátnější než předchozí. Ve třetím jsem našel to nejpozoruhodnější: 82 kamenných stél na vytesaných želvách, se jmény, rodišti a výsledky absolventů zkoušek konaných mezi lety 1442 a 1779, zapsaných v registru Paměť světa UNESCO. Nádvoří jsou klidná, zastíněná staletými stromy, a architektura je výrazně vietnamská spíše než ovlivněná Čínou.
Bez kontextu může areál působit jako sled prázdných kamenných prostranství: něco si předem přečti nebo si u vstupu vezmi audioprůvodce. Vstupné stojí 30 000 VND (asi 1,10 €); přijď v 8:00 při otevření, před turistickými autobusy a školními skupinami, a počítej se 45 až 60 minutami. Od května do července, v období promocí, studenti v talárech a akademických čepicích pózující na fotografiích dodávají místu energii, ale narušují jeho klid.
Chrám je asi dvacet minut pěšky jihozápadně od jezera Hoàn Kiếm, nebo kousek taxíkem. Moje dopoledne na západě města: Ho Či Minovo mauzoleum před 8:00, Pagoda na jednom sloupu a dům na kůlech ve stejném areálu, pak patnáct minut chůze na jih až sem, hotovo kolem 11:00. Střídmé oblečení vyžadované v mauzoleu se hodí i do chrámu.
7. Projít Ho Či Minovým mauzoleem na náměstí Ba Đình
Mauzoleum ze žuly a mramoru dominuje náměstí Ba Đình, kde Ho Či Min 2. září 1945 vyhlásil nezávislost Vietnamu. Ve dvojstupu jsem prošel kolem jeho nabalzamovaného těla ve skleněné rakvi, v tlumeném osvětlení, za dohledu stráží a v naprostém tichu: sotva pět až deset minut.
Je to jedno z mála míst, kde lze spatřit nabalzamovaného národního vůdce, vedle Lenina v Moskvě, Maa v Pekingu a Kim Ir-sena v Pchjongjangu. Pokud ti ta představa není příjemná nebo tě odrazuje „minuta u dobře zachovaného mrtvého“, za návštěvu stojí i samotný exteriér mauzolea a střídání stráží na náměstí Ba Đình, bez jakéhokoli čekání ve frontě.
Pravidla platí bez výjimky: zakryté nohy a ramena (šortky, tílka a krátké sukně nejsou povoleny), dvojstup, žádné pokrývky hlavy ani sluneční brýle, ruce mimo kapsy, naprosté ticho, tašky a fotoaparáty do úschovny. Strážci napomenou i při sebemenším prohřešku: vietnamský stát pojímá tuto návštěvu jako slavnostní, téměř náboženský zážitek.
Přijď před 9:00, jinak se připrav na dlouhou frontu na přímém slunci, bez stínu. Mauzoleum je zavřené v pondělí a v pátek a každoročně také na několik týdnů (obvykle od října do listopadu) kvůli konzervaci těla. Vstup je zdarma: nikomu, kdo v okolí prodává „vstupenky“, neplať, je to podvod.
8. Prohlédnout si dům na kůlech a Pagodu na jednom sloupu
V zahradách kolem mauzolea se nacházejí dvě místa, která mi připadala zajímavější než samotné mauzoleum. Ho Či Min žil a pracoval v domě na kůlech v areálu prezidentského paláce, skromném dřevěném obydlí u rybníčku s kapry. Dal mu přednost před sousedním honosným francouzským koloniálním palácem, postaveným pro generálního guvernéra Indočíny. Právě tento kontrast koloniálního přepychu a dobrovolné střídmosti je hlavním bodem návštěvy a silně na mě zapůsobil.
Pagoda na jednom sloupu (Chùa Một Cột), původně postavená v roce 1049, je malá dřevěná pagoda na jediném kamenném sloupu uprostřed lotosového jezírka, navržená tak, aby připomínala lotosový květ vyrůstající z vody. Dnešní stavba je rekonstrukcí z roku 1954: francouzské jednotky původní pagodu při ústupu z Indočíny zničily, což je pro obyvatele Hanoje bolestná vzpomínka. Věrně odpovídá historickým popisům a patří k nejfotografovanějším památkám hlavního města. Pagoda i dům na kůlech jsou pár kroků od mauzolea a prodlouží návštěvu asi o třicet minut.
9. Podívat se na Západní jezero od pagody Trấn Quốc
Pagoda Trấn Quốc stojí na malém poloostrově Západního jezera (Hồ Tây), asi dva kilometry severně od Staré čtvrti. Byla založena v 6. století a se zhruba 1 500 lety existence je nejstarším buddhistickým chrámem Hanoje: jedenáctipatrová věž v zahradě stúp uchovávajících popel zesnulých mnichů a strom bódhi, který prý pochází z odnože původního stromu v indické Bódhgaji, pod nímž Buddha dosáhl osvícení. Nejvíc na mě zapůsobilo okolí: pagoda je téměř obklopená Západním jezerem, největší vodní plochou Hanoje, a nabízí výhledy do všech směrů, zvlášť v pozdně odpoledním světle.
Vstup je zdarma, ale při některých náboženských obřadech bývá pagoda zavřená a vyžaduje se střídmé oblečení (zakrytá ramena a kolena). Spolu s procházkou nebo projížďkou na kole podél břehů Západního jezera tvoří příjemný odpočinkový půlden daleko od ruchu Staré čtvrti.
10. Navštívit věznici Hoa Lo, „Hanojský Hilton“
Věznice Hoa Lo je pro mě místem, které v Hanoji nejvíc podněcuje k přemýšlení. Francouzská koloniální správa ji postavila v roce 1896 pro vietnamské politické vězně. Bez příkras ukazuje gilotinu, okovy na nohy, stísněné společné cely a popravčí místnost: pro francouzského návštěvníka je to temná stránka francouzské přítomnosti v Indočíně, na hony vzdálená romantické představě bulvárů a vil.
Během války ve Vietnamu v téže věznici drželi americké válečné zajatce (včetně senátora Johna McCaina, který tu strávil pět a půl roku), kteří jí přezdívali „Hanojský Hilton“. Zarazil mě především kontrast: na koloniální straně dioramata spoutaných vězňů v životní velikosti a podrobně popsané metody mučení, na druhé fotografie amerických zajatců hrajících volejbal, zdobících vánoční stromek nebo dostávajících lékařskou péči. Tento rozdíl je záměrný a právě jeho vnímání je podstatou celého zážitku: jdi sem sledovat, jak se vyprávějí dějiny, protože tady je expozicí sama propaganda.
Vstupné stojí 30 000 VND (asi 1,10 €) a já si vzal i audioprůvodce za dalších 50 000 až 70 000 VND (1,80 až 2,50 €), který je vzhledem ke stručným popiskům téměř nepostradatelný. Vyhraď si 1,5 až 2 hodiny; zobrazení mučení a poprav z francouzského období mohou být pro některé návštěvníky náročná. Věznice se nachází v ulici Hỏa Lò, několik minut pěšky jižně od jezera Hoàn Kiếm.
11. Prohlédnout si Hanojskou operu ve Francouzské čtvrti
Hanoj, hlavní město Francouzské Indočíny v letech 1902 až 1954, si jižně a východně od jezera Hoàn Kiếm zachovala celou evropskou čtvrť, kde jsem zažil zvláštní pocit déjà vu: proporce a žaluziové okenice ulic francouzských provinčních měst pod tropickou oblohou. Je pravým opakem Staré čtvrti, se širokými bulváry lemovanými stromy, velkými žlutými vilami místo úzkých trubicových domů a skutečnými chodníky, kde není třeba uhýbat motorkám.
Hanojská opera, dokončená v roce 1911 a přímo inspirovaná pařížským Palais Garnier, stojí na konci ulice Tràng Tiền před malým prostranstvím. Do interiéru se dostaneš jen se vstupenkou na představení, ale krémová fasáda stojí za zastávku sama o sobě, zvlášť během zlaté hodinky. Chceš-li vidět sál, zjisti si informace o „Làng Tôi“ (Moje vesnice), bambusovém cirkusu vietnamských akrobatů, který se hraje několikrát týdně a vstupenky se prodávají online.
12. Dát si espresso v hotelu Sofitel Legend Metropole
Sofitel Legend Metropole, otevřený v roce 1901, je nejslavnějším hotelem Hanoje a památkou sám o sobě: bílá koloniální budova se zelenými okenicemi tě přenese do jiné doby. Vstupní hala je přístupná i neubytovaným hostům. Posadil jsem se v La Terrasse, jeho kavárně u chodníku, na espresso za ceny Francouzské Indočíny v luxusním provedení: počítej se 150 000 až 200 000 VND (asi 5,50 až 7,30 €) za nápoj. Podzemní bunkr, objevený při rekonstrukci v roce 2011, se občas otevírá pro komentované prohlídky.
13. Projít se od opery na zmrzlinu Tràng Tiền
Moje procházka začíná u opery a vede ulicemi Ngô Quyền a Lý Thái Tổ, dvěma nejimpozantnějšími koloniálními bulváry, v jejichž okolí sídlí v obnovených vilách ambasády a vládní úřady. Prošel jsem kolem katedrály svatého Josefa na okraji Staré čtvrti a skončil v ulici Tràng Tiền u zmrzliny Tràng Tiền (kem Tràng Tiền), hanojské instituce od roku 1958, kde z malého okénka do ulice prodávají zmrzlinu s lepkavou rýží. Při volném tempu počítej asi s hodinou, nejlépe brzy odpoledne, kdy je nejlepší světlo na fotografování architektury.
Pokud znáš Phnompenh, Ho Či Minovo Město nebo Puduččéri, tento takzvaný „indočínský“ styl ti bude povědomý: francouzský neoklasicismus přizpůsobený tropickému podnebí (žaluziové okenice, hluboké verandy, vysoké stropy pro proudění vzduchu), zde v mimořádné koncentraci. Budova Národního historického muzea, pár kroků od opery, patří k jeho nejkrásnějším příkladům.
14. Navštívit Vietnamské etnologické muzeum
Vietnamské etnologické muzeum leží asi sedm kilometrů západně od Staré čtvrti, dostupné taxíkem (80 000 až 100 000 VND, tedy 3 až 3,60 € z centra). Podle mě je to nejlepší muzeum v Hanoji a jedno z nejlepších v jihovýchodní Asii: představuje 54 uznaných etnických skupin Vietnamu prostřednictvím rekonstrukcí tradičních domů ve skutečné velikosti, textilií, obřadních předmětů a dokumentárních videí.
Největším lákadlem je venkovní část, kde jsem vstoupil do většiny domů ve skutečné velikosti: komunitního domu Bahnarů (rông) se závratně vysokou doškovou střechou, domu Tàyů na kůlech, dlouhého domu Êdê a dalších. Vnitřní expozice se věnují svatbám, pohřebním obřadům, zemědělským postupům a hmotné kultuře vysočin i nížin; na klidnou návštěvu si vyhraď dvě až tři hodiny.
Vstupné stojí 40 000 VND (asi 1,45 €) a muzeum je v pondělí zavřené; návštěva se dobře kombinuje s odpolednem u nedalekého Západního jezera a pagody Trấn Quốc. Pokud už máš za sebou jiné chrámy jihovýchodní Asie, například velké bangkokské chrámy, oceníš jeho zcela odlišný pohled na vietnamskou kulturu, který jde za hranice náboženské architektury.
15. Přejít most Long Biên při západu slunce
Most Long Biên překlenuje Rudou řeku asi kilometr severně od Staré čtvrti. Navrhla ho firma Daydé & Pillé (často bývá připisován společnosti Gustava Eiffela, což je autorství, o němž historici diskutují) a pro francouzskou koloniální správu byl dokončen v roce 1903. Během války ve Vietnamu byl několikrát bombardován a pokaždé znovu opraven, takže kombinuje původní nýtovanou ocel s novějšími betonovými opravami.
Přešel jsem ho pěšky při západu slunce, v ideální chvíli. Z prostředku je úchvatný výhled: dole Rudá řeka, na protějším břehu banánové plantáže a čas od času vlak na jediné zbývající koleji.
16. Prohlédnout si vrak B-52 v jezeře Hữu Tiệp
V malé obytné čtvrti asi dva kilometry západně od Staré čtvrti dodnes leží vrak amerického bombardéru B-52 v nepatrném jezeře, do něhož se zřítil během vánočního bombardování v roce 1972. Zkroucené plechy trupu a části křídel zůstaly tam, kam dopadly před více než půl stoletím, obklopené obyčejnými domy.
Není tu muzeum, pokladna ani značení, jen skromná pamětní deska. Stál jsem na břehu tohoto jezírka uprostřed čtvrti a díval se na vrak, zatímco kolem mě pokračoval každodenní život. Působilo to neskutečně. Místo je zdarma přístupné v kteroukoli hodinu, v ulici Hoàng Hoa Thám poblíž křižovatky s ulicí Ngọc Hà.
17. Prohlédnout si bronzovou sochu Trấn Vũ v chrámu Quán Thánh
Taoistický chrám Quán Thánh na jižním břehu Západního jezera, nedaleko pagody Trấn Quốc, pochází z období dynastie Lý (11. století). Ukrývá bronzovou sochu Trấn Vũ, taoistického boha severu, vysokou téměř čtyři metry, odlitou v roce 1677 a vážící asi čtyři tuny: patří k nejkrásnějším bronzovým odlitkům ve Vietnamu.
Chrám navštěvuje mnohem méně lidí než hlavní památky a vstupné stojí jen 10 000 VND (asi 0,36 €). Spojil jsem ho s pagodou Trấn Quốc a pozdně odpolední procházkou podél Západního jezera, kdy je nízké světlo na vodě nejkrásnější, a pak s večeří v jedné z restaurací na břehu.
18. Projít si tržnici Đồng Xuân
Tržnice Đồng Xuân na severním konci 36 ulic je největší krytou tržnicí Staré čtvrti. V přízemí se prodává velkoobchodně (oblečení, látky, domácí potřeby), což pro krátkodobého návštěvníka není příliš zajímavé; vyšel jsem do vyšších pater, která jsou poutavější, stejně jako okolní ulice: sušené potraviny, koření, tradiční léčivé přípravky a kuchyňské náčiní.
O víkendových večerech se v ulicích kolem Đồng Xuân rozkládá noční trh, který připomíná spíš místní lidovou slavnost než turistickou atrakci, se stánky s jídlem a levným zbožím v několika ulicích. Šel jsem tam kvůli atmosféře a misce bún chả u jednoho z okolních stánků; co se nákupů týče, nic užitečného k odvezení domů.
Doma vařím také phở a můj recept na phở najdeš tady. Další jídla vietnamské kuchyně představuji na samostatné stránce.
Kdy vyrazit?
Při plánování dnů pamatuj: mauzoleum je zavřené v pondělí a v pátek a několik týdnů v roce (obvykle od října do listopadu), Etnologické muzeum v pondělí a ulice kolem jezera Hoàn Kiếm jsou pěší zónou jen od pátku do nedělního večera. Od května do července zaplňuje Chrám literatury sezóna promocí.
Místa jsem si seskupil podle čtvrtí: mauzoleum a Chrám literatury dopoledne, Francouzská čtvrť a pak taxíkem k Západnímu jezeru odpoledne a celý den na Starou čtvrť. Ten začíná u jezera za úsvitu (5:30 až 6:30) a v Ngọc Sơn v 8:00, potom pokračuje 36 ulicemi se zastávkou na vaječnou kávu v Café Giảng, kolébce tohoto nápoje, nebo v komornějším Café Đinh s malým balkonem nad jezerem, kam se přichází úzkou uličkou.
Po obědě následuje Hoa Lo, pak trà chanh na zahrádce poblíž katedrály svatého Josefa a o víkendu pěší ulice kolem jezera. Moje výbava: šátek v batohu, audioprůvodce v Hoa Lo a odhodlání vstát před úsvitem.
Moji další průvodci Hanojí
Můj průvodce aktivitami v Hanoji nabízí itineráře kombinující památky, gastronomické procházky a jednodenní výlety. K ubytování jsou nejlepšími výchozími body Stará a Francouzská čtvrť, odkud se ke všem hlavním památkám dostaneš pěšky nebo krátkou jízdou taxíkem: srovnávám je v článku kde se ubytovat v Hanoji. Při pěších procházkách mezi chrámovými nádvořími a koloniálními fasádami mi Hanoj připomínala tempo návštěv kulturních památek Bali nebo historických výletů v okolí Phuketu, jen v hustší a městštější podobě. Vše o letech, ubytování a rozpočtu najdeš v mém kompletním průvodci návštěvou Hanoje.
