Bali funguje podle jiných pravidel než většina destinací jihovýchodní Asie: víza plná záludností, doprava, ve které můžeš strávit hodinu na trase, jež by zabrala deset minut, policie zaměřená na turisty na skútrech a směnárny poblíž Kuty, jejichž triky by ohromily i kouzelníka z Las Vegas.
Tady jsou moje praktické rady včetně cen. Pokud jde o destinace a itineráře, navazuje na ně můj kompletní průvodce návštěvou Bali.
- Příprava cesty na Bali: jaké vízum a jak se tam dostat?
- Kolik to stojí?
- Jak se pohybovat po Bali?
- Kde se ubytovat, aby sis pobyt užil?
- Jak platit na místě?
- Je tam bezpečno?
- Na jaké podvody si dát pozor?
- Jakou SIM kartu a jaké aplikace zvolit?
- Kdy vyrazit a co si zabalit?
- Moji další průvodci po Bali
Příprava cesty na Bali: jaké vízum a jak se tam dostat?
Občané většiny zemí včetně Francouzů získají vízum po příletu (VOA) na letišti Ngurah Rai: 500 000 IDR (přibližně 30 EUR / 35 USD) na 30 dní, s možností jednorázového prodloužení o 30 dní na místním imigračním úřadě.
Prodloužení vyžaduje tři návštěvy úřadu (odevzdat pas, přijít na sejmutí biometrických údajů, vyzvednout ho). Agentury jako Bali Visas, Legal Legends nebo Komala Visa v Kutě/Legianu to za příplatek 25 až 45 EUR zkrátí na jedinou návštěvu: pokud už před odjezdem víš, že zůstaneš 60 dní, stojí to za každou rupii.
Moje nejlepší rada: požádej o e-VOA online před odjezdem na oficiálním webu (molina.imigrasi.go.id). S tím svým jsem prošel automatickými branami a vyhnul se přepážce s obsluhou; i když jsou brány mimo provoz (stává se to), vyhneš se první ze dvou front, protože platba už je vyřízená.
Podvodné weby portál napodobují a účtují dvojnásobek: adresa URL musí končit na .go.id. Platba francouzskými bankovními kartami někdy vázne, takže zkus jiný prohlížeč nebo jinou kartu.
Z Paříže-CDG přímý let nelétá: nejčastěji se přestupuje v Singapuru, Kuala Lumpuru, Bangkoku a Dauhá, obvykle se Singapore Airlines přes Singapur, Qatar Airways přes Dauhá nebo Emirates přes Dubaj, za 500 až 900 EUR za zpáteční letenku podle sezóny. Samostatná rezervace letu Paříž–přestupní letiště a pak přestupní letiště–Bali někdy ušetří peníze, ale nejdřív si ověř přeložení zavazadel.
Mezinárodní letiště Ngurah Rai (DPS) leží na jižním cípu ostrova poblíž Kuty (viz můj průvodce ubytováním v Kutě poblíž letiště). S e-VOA zabere imigrační kontrola 15 až 30 minut podle čekání u bran; bez něj počítej s hodinou i déle.
V příletové hale jsem prošel hradbou řidičů, kteří na každého cizince křičí „Taxi! Taxi!“, s prvními nabídkami často zcela absurdních cen: 1 milion IDR za jízdu, která by měla stát 300 000.
Moje řešení: předem objednaný transfer přes Klook nebo Booking.com, za pevnou cenu, bez smlouvání, s řidičem, který drží cedulku s tvým jménem (do Ubudu přibližně 300 000-400 000 IDR, tedy 18-25 EUR). Funguje i Grab, ale musíš dojít pěšky na stanoviště „Grab Lounge“ na parkovišti a zvýšené ceny ve špičce mohou úsporu vymazat.
Kolik to stojí?
Podle mě je potřeba představu o mimořádně levném Bali aktualizovat: ceny v Canggu, Seminyaku a Uluwatu se od roku 2019 téměř zdvojnásobily a Canggu se stalo oblastí s nejrychlejším zdražováním na ostrově. Přesto ti 45 EUR denně stále zajistí pohodlný pobyt a 90 EUR už kategorii vily s bazénem.
| Úroveň rozpočtu | Denní náklady (jednotlivec) | Ubytování | Jídlo | Doprava |
|---|---|---|---|---|
| Baťůžkář | 22-30 EUR | Sdílený pokoj v hostelu (5-9 EUR/noc) | Pouze místní warungy (1-1,50 EUR/jídlo) | Pronájem skútru |
| Střední kategorie | 45-70 EUR | Soukromý pokoj nebo ubytování v soukromí (18-27 EUR/noc) | Kombinace místních warungů a kaváren západního stylu | Skútr + občas Grab |
| Pohodlí | 90-135+ EUR | Soukromá vila s bazénem (35-45 EUR/noc) | Restaurace (27 EUR/den) | Soukromý řidič |
Pro pár počítej s 1 800 EUR na 12 dní bez letenek, tedy přibližně 75 EUR na osobu a den: včetně soukromého ubytování, místního jídla i restaurací, aktivit a dopravy.
Na místě stojí pronájem skútru 70 000-100 000 IDR denně (4-6 EUR), jídlo v místním warungu 15 000-25 000 IDR (1-1,50 EUR), jídlo s kávou v kavárně západního stylu přesáhne 100 000 IDR (6+ EUR) a hodinová balijská masáž stojí 100 000-150 000 IDR (6-9 EUR). Lehátko v plážovém klubu vyžaduje minimální útratu 1 až 3 miliony IDR (60-180 EUR).
Pivo Bintang je levné, dovážené lihoviny a víno jsou silně zdaněné a drahé: pokud piješ, drž se místního piva a koktejly si nech na občasnou návštěvu plážového klubu.
Můj tip: opusť turistický jih. Amed, Lovina a Sidemen se stále drží blízko cen před pandemií a bungalov v Amedu s výhledem na rýžová pole může stát pouhých 14 EUR za noc. Napjatý rozpočet? První nebo poslední dny strav kvůli logistice na jihu a většinu pobytu na severu nebo východě.
Dobře se najíst téměř za nic je pro mě jedním z opravdových potěšení na Bali: nasi goreng nebo mie goreng ve warungu stojí 1-1,50 EUR a často mi chutná víc než verze za 7 EUR v kavárně pro západní turisty. Klíčem je velký obrat hostů, tedy čerstvé suroviny a jídlo, které nikde dlouho nestálo.
Vyhledával jsem podniky plné místních v době oběda: jídelní lístek pouze v indonéštině a nesourodé plastové židle značí správné místo. Tato jídla vařím i doma, můj recept na nasi goreng a moje mie goreng najdeš na webu spolu s dalšími recepty indonéské kuchyně a tipy na podniky jsou v mém průvodci levným stravováním na Bali.
Jak se pohybovat po Bali?
Skútr je nejrychlejší způsob dopravy: trasu na 45 minut autem zvládneš za 10, zejména na ucpaných tazích v Canggu a centru Ubudu.
Má to zásadní háček: potřebuješ řidičský průkaz na motorku (francouzská skupina A nebo A2 stačí) a mezinárodní řidičský průkaz (MŘP) s oprávněním pro motorku. O MŘP požádej před odjezdem na webu ANTS nebo na prefektuře (zdarma, několik týdnů): na Bali ho legálně získat nelze, ať některé obchody tvrdí cokoli.
Bez platného MŘP a řidičského průkazu na motorku ti cestovní pojišťovna po nehodě téměř jistě odmítne jakékoli plnění, přičemž léčebné výlohy dosahují tisíců eur: jde o nejčastější finanční katastrofu turistů na Bali.
Neuč se řídit až tady: provoz je chaotický a na silnicích je písek, výmoly a toulaví psi. „Balijská tetování“ (popáleniny od výfuku na lýtku, odřeniny na předloktích) poznamenávají určitý typ turistů; pokud jsi nikdy neřídil motorku, začni s výukou doma několik měsíců předem, nebo na skútr zapomeň.
Mezi spolehlivé půjčovny patří Bikago (pojištění v ceně, online rezervace, dražší), Bali Bike House a Varuna v oblasti Ubudu. Ověř si, že pronájem zahrnuje držák na telefon a čistou helmu.
Grab a Gojek jsem si nainstaloval před odjezdem; jejich ceny kolísají, takže je porovnávej před každou jízdou. Grab snáze přijímá zahraniční bankovní karty, Gojek bývá levnější pro mototaxi (GoRide) a rozvoz jídla (GoFood).
GoRide a GrabBike jsou úsporná varianta: sedíš vzadu na motorce, jejíž řidič se proplétá provozem, takže máš rychlost skútru bez rizika vlastního řízení, s minimální cenou jízdy kolem 20 000 IDR (1,20 EUR), ve špičce více.
V Canggu, centru Ubudu, poblíž chrámu Uluwatu a u letištních příletů místní dopravní skupiny (někdy nazývané „taxikářská mafie“) zakazují vyzvedávání cestujících přes Grab a Gojek a řidičům, kteří tam vjedou, hrozí konflikt. Řešení: před objednáním poodejdi 200-300 metrů mimo turistické centrum a sedni si dopředu, pokud tě o to řidič požádá, abys méně vypadal jako zákazník přepravní aplikace. MyBluebird, oficiální aplikace taxi Bluebird, funguje ve většině těchto oblastí, protože místní skupiny tradiční taxíky zpravidla respektují.
Na návštěvy chrámů a výlety je soukromý řidič pohodlnou variantou bez stresu: 600 000-800 000 IDR (35-50 EUR) za celý desetihodinový den včetně auta a benzínu a až 1 milion IDR (60 EUR) za dlouhou trasu, například Ubud–Lovina a zpět.
Pozor na řidiče za méně než 500 000 IDR: často si přivydělávají tím, že tě vozí do turistických pastí za provizi (kávové plantáže, stříbrnické dílny, „galerie tradičního umění“), takže strávíš více času v obchodech než na místech, která jsi chtěl vidět. Zaplatit 700 000+ IDR za řidiče, který tě bez zajížděk odveze tam, kam si řekneš, jsou podle mě dobře utracené peníze.
Rezervuj přes Klook, kde najdeš prověřené řidiče za pevnou cenu a se zákaznickou podporou. Pozvi ho na oběd nebo mu dej 50 000 IDR na jídlo a na konci spropitné, pokud byly služby dobré.
Nusa Penida, Nusa Lembongan a ostrovy Gili bývají častým doplňkem cesty na Bali, na jeden den i na několik dní. Lodě vyplouvají z Padang Bai (kratší plavba, přibližně 1,5 hodiny) nebo ze Sanuru (delší, přes 3 hodiny, ale blíž hotelům na jihu Bali).
Dopravci jako Blue Water Express a Eka Jaya účtují za plavbu 600 000-700 000 IDR (35-42 EUR); stánky poblíž přístavů prodávají lístky přibližně za 250 000 IDR (15 EUR) na bezejmenné lodě, menší, starší a hůře udržované, a při rozbouřeném moři je tento rozdíl otázkou bezpečnosti. Vezmi si tabletu proti mořské nemoci 30 minut před naloděním, i když máš odolný žaludek: plavba může být divoká, zvlášť od října do dubna.
Kde se ubytovat, aby sis pobyt užil?
Tvoje základna ovlivní celou cestu. Canggu je centrem digitálních nomádů a surfařů s nejvyššími cenami; Ubud ve vnitrozemí, obklopený rýžovými terasami, se hodí spíš na kulturu a chrámy; Seminyak je oproti Canggu o stupeň výš elegancí i cenami a má lepší restaurace.
Sanur je klidný, dobře schůdný pěšky a oblíbený u rodin i starších návštěvníků. Bez skútru potřebuješ trpělivost a vhodnou základnu. Sanur má rovné ulice a pěší promenádu podél pláže, po které jsem chodil, a v centru Ubudu se k restauracím a obchodům dostaneš pěšky, takže obě místa skvěle fungují i bez jakéhokoli vozidla.
Canggu a Seminyak se dají zvládnout autem přes Grab a mototaxi GoRide, ale budeš trčet v zácpách. V Uluwatu s výhledy na útesy a plážovými kluby potřebuješ skútr nebo řidiče prakticky na každou cestu. Můj průvodce výběrem ubytování na Bali porovnává jednotlivé čtvrti a mám i jednoho věnovaného Ubudu.
Jak platit na místě?
Hotovost stále vládne: mnoho warungů, tržních stánků a malých obchodů karty nepřijímá, takže měj vždy u sebe indonéské rupie. Bankovky mají vysoké nominální hodnoty (běžné jsou 50 000 a 100 000 IDR) a na množství nul si budeš pár dní zvykat.
Peníze jsem vybíral z bankomatů uvnitř bankovních poboček (BCA, BNI, Mandiri). Vyhýbej se osamoceným bankomatům na ulici, hlavně těm připevněným na náhodných zdech v turistických oblastech: skimmery jsou známý problém, takže před vložením karty zkus zahýbat čtečkou, a pokud se zdá uvolněná nebo nezvykle objemná, jdi jinam.
Vybírej větší částky méně často, abys omezil poplatky za transakce, informuj banku, aby ti nezablokovala kartu, a vezmi si druhou kartu jako zálohu.
Podle mě jsou směnárny největší turistickou pastí na Bali a nejpropracovanějším podvodem na ostrově. Prosklené směnárny v Kutě, Legianu a Seminyaku nabízejí doslova lepší kurzy než trh: první varovný signál, protože poctivý podnik nemůže prodávat měnu levněji, než ji nakoupil.
Zaměstnanec ti pomalu přepočítá rupie, bankovku po bankovce, jako důkaz poctivosti. Pak přijde trik. Při skládání bankovek do balíčku jimi poklepává nebo je přitlačuje k pultu a část zasune do škvíry či skryté zásuvky, případně balíček přeloží do obálky a několik bankovek přitom nechá zmizet. Někdy ti druhý člověk položí otázku, aby na zlomek sekundy odvedl pozornost: odejdeš s o 20 až 30 % nižší částkou, než jsi napočítal.
Zlaté pravidlo: musíš být poslední, kdo se peněz dotkne, než skončí ve tvé kapse, a pokud se zaměstnanec balíčku po tvém přepočítání znovu dotkne, obchod rušíš a odcházíš. Nejlepší jsou pořád bankovní bankomaty; pro směnu hotovosti si vyber „licencovanou směnárnu“ se zeleným označením „PVA Berizin“ ve skutečné budově a vyhni se proskleným budkám na chodníku.
Spropitné je dobrovolné a vítané. Většina restaurací v turistických oblastech připočítává servisní poplatek a ve warungu je ponechání drobných (několika tisíc rupií) milým gestem. Běžně se dává 50 000-100 000 IDR (3-6 EUR) řidiči po celém dni a masérovi 20 000-50 000 IDR navíc k ceně masáže.
Je tam bezpečno?
Cestovní pojištění jsem si sjednal před odletem, o tom není diskuse. Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC) v Indonésii nic nekryje: potřebuješ soukromé pojištění a pojišťovny jako Chapka, ACS nebo Allianz Travel nabízejí varianty vhodné pro pobyty v Asii.
Ověř si, že tvoje pojistka kryje nehody na motorce a za jakých podmínek: většina vyžaduje platný řidičský průkaz na motorku a mezinárodní řidičský průkaz, jinak nemocnici platíš sám, snadno 5 000-10 000 EUR i více za zlomeniny vyžadující operaci.
„Bali belly“ (cestovatelský průjem) postihuje mnoho návštěvníků, obvykle v prvních dnech. Pij balenou vodu, vyhýbej se ledu z malých stánků u silnice (ten v restauracích a zavedených warunzích pochází z výroben a bývá bezpečný), jez v rušných warunzích s velkým obratem hostů a často si myj ruce. Pokud tě to přesto potká, doplňuj tekutiny pomocí orálních rehydratačních solí, které za pár centů koupíš v jakékoli lékárně na Bali: většina případů odezní během 24 až 48 hodin.
Čtyři až šest týdnů před odjezdem se poraď v centru cestovního očkování nebo se svým praktickým lékařem: pro Bali se běžně doporučuje očkování proti hepatitidě A a břišnímu tyfu a vzhledem k množství toulavých psů stojí za zvážení i vzteklina. Ve Francii to zajišťují centra cestovního očkování při univerzitních nemocnicích (CHU). Bez předchozího očkování vyžaduje pokousání neočkovaným psem okamžitou postexpoziční léčbu, takže je nutné rychle najít nemocnici.
Toulavých psů je mnoho, hlavně na venkově a kolem chrámů; přes den jsou většinou mírní, ale v noci si někdy brání teritorium: nehlaď je, nekrm je a nepřibližuj se k nim. Pokud na tebe při jízdě na skútru vyběhne pes, nedělej prudké úhybné manévry (právě tak mnoho turistů havaruje): drž rychlost i směr, pes se obvykle zastaví. Pokud tě kousne, okamžitě ránu alespoň 15 minut omývej mýdlem a vodou a vyraz do nemocnice na postexpoziční léčbu proti vzteklině.
Na jaké podvody si dát pozor?
Bali je bezpečná destinace s dobře zaběhnutým systémem podvodů zaměřených na turisty. Riziko je pouze finanční: pokud o nich nevíš, vyprázdní ti peněženku.
Taxikáři tvrdí, že mají taxametr „rozbitý“, a nabízejí pevnou cenu, zpravidla troj- až pětinásobek ceny podle taxametru. Poctivá společnost je Bluebird (logo ptáka, řidiči v uniformách, funkční taxametry), existují ale i falešné taxíky Bluebird s podobným lakováním a logy lišícími se v drobných detailech. Použij aplikaci MyBluebird nebo se drž Grabu a Gojeku, kde je cena pevně daná před nástupem.
U chrámu Besakih, největšího a nejvýznamnějšího na Bali, agresivní naháněči u vstupu tvrdí, že si musíš najmout průvodce, abys mohl dovnitř. Není to pravda: koupil jsem si vstupenku u oficiální pokladny a vešel bez průvodce. Stejný scénář se s menší naléhavostí opakuje u menších chrámů a o tom, co je nutné, vždy rozhoduje oficiální pokladna.
U některých chrámů naháněči stojící venku mimo oficiální pokladnu požadují „dar“ za sarong nebo požehnání; na některých stezkách přes rýžová pole ho improvizovaná mýtná stanoviště vyžadují za průchod po cestě, která je ve skutečnosti veřejná. Oficiální vstupné se platí u oficiální přepážky a všechno ostatní je dobrovolné, bez ohledu na naléhání.
V Lempuyangu znamená slavná fotka „Gates of Heaven“, chrámových bran rámujících horu Agung, 2 až 3 hodiny čekání ve frontě kvůli dvousekundovému focení a „odraz“ ve vodě, díky kterému je na Instagramu tak dokonalá, je zrcátko držené fotografem pod fotoaparátem. Posuď sám, jestli ti to čekání stojí za to.
Řidiči výletů milují bufetové restaurace s výhledem na horu Batur v Kintamani: drahé a podprůměrné jídlo (studené pokrmy z bufetu, které celé hodiny stojí pod ohřívacími lampami), i když výhled je skutečně působivý. Kvůli stejnému sopečnému panoramatu jsem si vybral jednu z malých kaváren podél hřebenové silnice v Kintamani, lepší a levnější. Tvůj řidič tam nedostane žádnou provizi, proto je nikdy nenavrhne.
Policejní kontroly (zvané „operasi“) překvapí mnoho turistů: na hlavních silnicích v Kutě, Seminyaku, Canggu a podél Sunset Road policie zastavuje každého cizince na skútru. Pokud máš všechno v pořádku (platný řidičský průkaz, MŘP, helmu na hlavě, oblečené tričko), obvykle ti beze slova pokynou, ať jedeš dál.
Pokud něco chybí, policista začne mluvit o „pokutě“. Skutečná pokuta znamená modrý formulář a termín soudního jednání; platba v hotovosti na místě je úplatek, obvykle 50 000-200 000 IDR (3-12 EUR), pokud klidně vyjednáváš, až 500 000-1 000 000 IDR, pokud vypadáš vyděšeně nebo zámožně.
Rozšířenou strategií je mít zvláštní peněženku jen s 50 000-100 000 IDR, kterou policistovi ukážeš jako všechno, co máš. Popisuji, co se na místě skutečně děje, aniž bych ti doporučoval platit.
Jakou SIM kartu a jaké aplikace zvolit?
Telkomsel má na Bali nejlepší pokrytí, včetně Nusa Penidy a ostrovů Gili, kde ostatní operátoři ztrácejí signál. SIM kartu koupíš po příletu na letišti (data hned, ale přibližně dvojnásobná cena) nebo v malém obchodě s telefony ve městě (poloviční cena, k registraci potřebuješ pas); než z obchodu odejdeš, počkej na potvrzovací SMS, aby sis ověřil, že je aktivovaná.
Roaming u francouzských tarifů (Free, SFR, Orange, Bouygues) je v Indonésii drahý a většina tarifů jihovýchodní Asii nezahrnuje: místní SIM nebo eSIM vyjde mnohem levněji.
Pokud máš odblokovaný telefon podporující eSIM, doporučuji Airalo a Nomad. Svou eSIM jsem nastavil před odletem a data jsem měl hned po přistání: je o něco dražší než místní fyzické SIM karty, ale vyhnout se registraci a být online od první minuty mi za příplatek stojí.
Kvalita WiFi se velmi liší: v kavárnách a coworkingových prostorech v Canggu a Ubudu, oblíbených mezi digitálními nomády, bývá spolehlivá a rychlá, v levném ubytování a venkovských penzionech může být pomalá nebo vypadávat. Pokud pracuješ na dálku, nespoléhej na WiFi v ubytování: místní SIM nebo eSIM s pořádným datovým balíčkem je tvůj záložní plán.
To nejdůležitější pokryje šest aplikací: Grab a Gojek na jízdy a jídlo, MyBluebird na taxi, Google Maps (stáhni si offline mapu Bali před odletem), WhatsApp pro komunikaci s řidiči, hotely a organizátory výletů a aplikace tvé cestovní pojišťovny, abys měl číslo pojistky a nouzové kontakty po ruce bez prohledávání e-mailů.
Kdy vyrazit a co si zabalit?
Bali má dvě období, suché (duben až říjen) a deštivé (listopad až březen). Rozdíl je důležitý, ale ani jedno není důvodem cestu zavrhnout.
Pro mě jsou ideální duben a květen: deště skončily, návštěvnost je ještě mírná a ceny stále nižší než v hlavní sezóně. Od června do srpna nabízí hlavní sezóna nejlepší počasí (slunečno, nízká vlhkost, chladnější večery v Ubudu), ale davy a ceny prudce rostou a hotelové sazby v Seminyaku a Uluwatu jsou o 30 až 50 % vyšší než v přechodné sezóně. Září a říjen se podobají dubnu a květnu: skvělé počasí, ubývající davy, nižší ceny.
Listopad začíná pozvolna občasnými přeháňkami a prosinec přináší silnější deště i vánoční a novoroční nápor, tedy ceny hlavní sezóny navzdory počasí. Leden a únor jsou nejdeštivější měsíce (každodenní odpolední přeháňky, vyšší vlhkost, omezení některých venkovních aktivit), ale rána bývají často jasná, déšť málokdy trvá celý den a v březnu začíná být sušeji.
Velkou výhodou období dešťů je cena: ubytování všude zlevňuje o 30 až 50 % a chrámy i rýžové terasy sdílíš s mnohem menším počtem lidí.
Svátek Nyepi (balijský Nový rok, obvykle v březnu) zastaví ostrov na 24 hodin: žádné lety, žádná doprava, žádná elektřina, zákaz opustit hotel. Pokud se připravíš, je to jedinečný zážitek; jestli připadne doprostřed tvé cesty, zajisti si jídlo a zábavu v ubytování, protože nic jiného nebude otevřené.
Každý chrám vyžaduje zakrytá kolena a ramena: potřebuješ sarong nebo alespoň dlouhý šátek. Mnoho chrámů je půjčuje u vstupu, ale často jsou vlhké po předchozím návštěvníkovi: přinesl jsem si vlastní, hygieničtější, a vyhnul se další frontě. Dlouhý lehký sarong se dá složit do téměř zanedbatelného balíčku.
Od listopadu do března si vezmi skladné pončo do deště nebo nepromokavou bundu: silné odpolední přeháňky trvají 1 až 2 hodiny a pak ustanou a pončo, které skoro nic nestojí ani neváží, tě uchrání před sprchou na skútru nebo mezi dvěma chrámy. I vodotěsná pouzdra na telefon nebo uzavíratelné sáčky na elektroniku stojí za trochu místa.
Zbytek mého seznamu: opalovací krém šetrný ke korálovým útesům (SPF 50), opakovaně použitelná láhev (v turistických oblastech jsou běžná místa na doplnění vody), repelent proti komárům s DEET, malá lékárnička s dezinfekcí na odřeniny, žabky na běžné nošení plus uzavřené boty nebo sandály do vody s dobrou přilnavostí na chrámových schodech a kluzkých stezkách mezi rýžovými poli a čelovka nebo baterka na ranní návštěvy chrámů a výpadky proudu na venkově.
Moji další průvodci po Bali
Pokud kombinuješ Bali a Thajsko, moje rady k přípravě cesty do Bangkoku a na Phuket vycházejí z mnoha stejných zásad (bezpečnost na skútru, přepravní aplikace, obezřetnost vůči podvodům). Pokud pokračuješ do Vietnamu, přečti si mého průvodce přípravou cesty do Hanoje. Pro všechno ostatní začni mým kompletním průvodcem návštěvou Bali.
